Proč Česká televize investuje do netransparentního sdružení?

Na začátku byla nevinná otázka. Na konci je zjištění, že naše veřejnoprávní média utrácejí nejspíš statisíce až miliony za členství v občanském sdružení, aniž by bylo přesně jasné, co z toho mají. Pikantní na všem je, že peníze koncesionářů se utrácejí v instituci, která by měla dbát na etiku v reklamní branži. 

Nikdy mě nenapadlo, že by na Radě pro reklamu bylo něco sporného. Ukázalo se, že spolek vynášející verdikty, která reklama je v pořádku a která by se měla z médií stáhnout, je tajuplný jako sekta z devatenáctého století.

V hodině věnované etice v reklamě padla zdánlivě jednoduchá otázka: kolik stojí členství v Radě pro reklamu a zda veřejnoprávní instituce platí stejně vysoký příspěvek.

Rada pro reklamu netransparentně mlčí

Slíbil jsem studentům, že to zjistím, a tak jsem 6. října stejnou otázku odeslal na sekretariát rady. Už následující den mě čekala v mailu odpověď: "Členský příspěvek pro členy Rady pro reklamu je stanoven tak, aby byly pokryty náklady na provoz sekretariátu (nájem, telefony atd.). Členy Rady jsou organizace činné v reklamním průmyslu, mají stejná práva i povinnosti. Výše členského příspěvku pro daný rok je pro všechny členy stejná. Např. Česká televize jako veřejnoprávní instituce platí stejný poplatek."

Zajásal jsem a povzdechl si zároveň. "Jak vysoký je členský příspěvek?" I po dvou urgencích Rada pro reklamu zarytě mlčí.

Novinářský instinkt mi říká: tady něco smrdí. Členství asi nebude stát tisíc korun ročně, ani měsíčně, spíš stovky tisíc, ne-li miliony. Ostatně, Rada pro reklamu má sídlo v drahém Kaiserštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze.

Pro reklamní agentury a pro zadavatele je členství určitě přínosem. Proč ale má reklamní soud financovat z peněz poplatníků právě Česká televize? Tím spíš, když si neustále stěžuje, že nemá dost peněz na plnění svých povinností a jeden veřejnoprávní pořad za druhým z obrazovky stahuje?

Česká televize tutlá, kolik a proč utrácí

Je jasné, že jsem se s pštrosí taktikou Rady pro reklamy nespokojil a tak jsem 2. prosince odeslal stejný dotaz tiskové mluvčí České televize Alžbětě Plívové.

Vlastně mě ani nepřekvapilo, že mluvčí veřejnoprávní instituce na dotazy veřejnosti reaguje typicky veřejnoprávně: mlčí.

Nechal jsem ji mlčet patnáct dní, než jsem se jí se svým dotazem připomenul. Trochu jsem ho rozšířil: "Je pěkné, že na webu máte Etický kodex komunikace, ale ještě hezčí by bylo jej dodržovat. Tajnůstkářské mlčení ve mně vyvolává čím dál větší zvědavost. Začínám si říkat, že asi musí jít o dost peněz, které televize utrácí, a možná zbytečně? Co vám vlastně přináší členství v Radě pro reklamu, a proč vlastně jste členy, když nejste komerční televize?"

Právě uplynulo dalších čtrnáct dní a mluvčí České televize dál mlčí. Člověk nad tím nemusí moc složitě přemýšlet, aby mu bylo jasné, že z Kavčích hor posílají na Malostranské náměstí příspěvek víc než štědrý, přičemž o efektivitě peněz utracených v neprůhledném sdružení se dá spolehlivě pochybovat.

Máslo na hlavě má ale nejenom Česká televize. Členem sdružení je i Český rozhlas. Prozradí veřejnoprávní rádio, kolik a proč za křeslo v radě platí?

Na Slovensku rada funguje lépe

Za pozornost stojí ještě dvě věci: webové stránky Rady pro reklamu jsou odporně amatérské, odkazují na dokumenty ve wordu či pédeefka. Naopak slovenská Rada pre reklamu má webovky, za jaké se profíci nemusí stydět.

A zajímavé je i prostudovat si seznam členů slovenské rady: veřejnoprávní média tady nenajdete.