Pondělí 2. srpna 2021, svátek má Gustav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 2. srpna 2021 Gustav

Připos*anost je na h*vno

7. 08. 2014 9:08:38
Cinkali jsme klíči na Václaváku, abychom si nesměli myslet a říkat, co chceme. Tak vypadá česká demokracie, vzor 2014. Nechci se nikoho dotknout, ale tohle je pěkně na p*ču!

Prču! Ano, přesně tak! Vypadá to jako sranda, je to ale smutná realita. Dneska si jedinec nemůže svobodně říkat jen tak, co si zrovna myslí, i kdyby to myslel upřímně. Kam bychom přišli. Myslet si je možné jenom to, co schválí kolektivní orgán.

Smí mít novináři soukromý názor?

Dělám si trochu legraci. Ale – jak jinak interpretovat blog Pavla Ungra, který se ptá: Mluvíte na sociálních sítích za sebe nebo za firmu?

Reaguje tak na diskusi redaktorů Respektu, kteří na danou otázku našli i doporučenou odpověď: Nepište na sítě nic, co byste nemohli napsat do novin.

Jako velký fanda twitteru tuhle diskusi dobře chápu. Debata se vedla o tom, zda lidé mají právo na sociálních sítích vyjadřovat svoje osobní názory sami za sebe, když jsou něčí zaměstnanci. U novinářů je to věc zvlášť ošidná, když přeci v zájmu nás všech jsou "svobodná a objektivní média".

Jestli něco považuji za opravdu cenné, je volné šíření nejrůznějších názorů. Kdo má právo říkat, který je správný, a který už ne?

Vlastní názor (pořád ještě) není ideozločin

Chápu sice obavu firem, že by názory jejich lidí mohly uškodit firemním zájmům. Ale rozumný člověk ví, co může a nemůže říct. Na druhou stranu, měli bychom respektovat, že lidé mají více rolí v životě, nejsou jenom otroky svých zaměstnavatelů. Ta doba už je dávno minulá. Alespoň ve slušné části světa by tomu tak mělo být, namísto toho se dobrovolně přikrýváme pokryteckým víkem korektnosti, která nás jednou udusí.

„Takže můj pohled na to je, že něco jako nezávislý názor si zaměstnanec nemůže dovolit říct.“ K tomu dospěl Pavel Ungr, který si v době své mladické nezralosti myslel, že mu nikdo nemá kecat do jeho soukromého života. Dospěl, myslí si jen to, co chce jeho zaměstnavatel.

Já třeba tvrdím, že nechci být zákazníkem firem, natož čtenářem médií, kde pracují samí roboti s unifikovaným, jednotným a jediným správným názorem na věc. A také se ptám firem, které lustrují blogy a tvíty svých zaměstnanců, proč mají ve svých vizích a misích honosně znějící prohlášení o tom, jak si cení svobodné společnosti, jak respektují práva jedinců a jak je pro ně soukromí vrcholně posvátnou hodnotou? A kolik svým zaměstnancům platí za jejich nenázor?

Souhlasím s tím, že na sociálních sítích (dlouho to říkám o blogování) se máte chovat tak, abyste neměli problém svůj text veřejně přednést v televizi. Nepředpokládám ale, že ideálem svobodné společnosti je cenzura a prefabrikovaný názor – holt bychom něco měli unést.

Jinak se jako společnost dostaneme do situace, kterou nám načrtl George Orwell. To by ještě nebylo tak hrozné, za komunismu jsme zjistili, že s newspeakem a doublethingem se dá bez problémů žít. Absurdní by bylo, že se do tohoto nesvobodného světa vrháme dobrovolně.

Okamura není Pitomio, Knížák není ču*ák?

Copak už teď nežijeme v dost absurdní době? Soud si klidně rozhodne, že Pitomiovi Okamurovi se nesmí říkat Pitomio – ale jak jinak mu říkat, když se chová jako Pitomio popíraje existenci romského koncentráku?

Nebo co si myslet o mistru Milanu Knížákovi, který nesnese, když o něm jeho umělecký kolega prohlásí, že je nafoukaný kriploidní čurák – a sám přitom kolem sebe kdekoho pozuráží? S využitím Václava Havla v reklamní kampani na boty Raveli či s urážkou Karla Gotta, že už neumí zpívat, si jeho umělecké veličenstvo hlavu nelámalo.

Čímž jsme se dostali k nešvaru, který se nám tady rozmáhá už pěkně dlouho. Ne, není to slovo p*cat... V médiích je dneska standardem, že když někdo mluví jako ču*ák, noviny jeho s*ačky vycpávají hvězdičkami, abychom se náhodou nepos*ali z toho, jací ko*oti nám tady vládnou.

Nechci úplně orodovat za to, abychom vždycky každou sprosťárnu doslova otiskli v plném znění (i když proč ne, pokud tak dotyčný mluví). Pokud ale mám problém s neuctivými výrazy, vždycky existuje možnost přisprostlé vyjádření opsat.

A zkusme akceptovat, že každý člověk je osobnost, s právem na vlastní názor, byť by byl sebeblbější. Takové riziko je přijatelnější, než možnost, že se staneme společností jedinců, kde všichni ostatní si myslí totéž, co já.

Autor: Zdeněk Fekar | čtvrtek 7.8.2014 9:08 | karma článku: 7.55 | přečteno: 331x

Další články blogera

Zdeněk Fekar

Poslední týden přiměřených depresí Zory Š.

„Děkuju, drahoušku, jakmile to půjde, musíme udělat naši každoroční schůzku o akci, kterou pak zase zrušíme. Chybí mi to, amigo. Hlavně to zdraví, hlavní i pohlavní.“

18.4.2021 v 17:32 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 296 | Diskuse

Zdeněk Fekar

Česko hledá premiéra: Andrej Babiš umřel

Už dlouho hodně věcí naznačovalo, že Andrej Babiš jako premiér není úspěšný a končí. Dneska večer umřel. Česko potřebuje schopného šéfa, který ho nahradí.

21.9.2020 v 22:44 | Karma článku: 33.34 | Přečteno: 1107 | Diskuse

Zdeněk Fekar

Povinné dýško je nesmysl

Jeden pražský vinárník si pořádně naběhl. Kvůli koronaviru méně vydělává a tak chce, aby místo něho zaměstnance víc platili hosté. Učebnicová ukázka špatně zvolené formy komunikace. Spropitným host vyjadřuje svoji spokojenost.

30.5.2020 v 15:18 | Karma článku: 38.44 | Přečteno: 2109 | Diskuse

Zdeněk Fekar

Prý jsme ve válce. Zvolme si válečnou vládu!

Je vám jedno, kdo spravuje věci veřejné, nebo vám dokonce vyhovuje současná vláda nemehel Andreje Babiše? Pokud ne, přemýšleli jste už někdy, jak Česko posunout někam, kde se méně řeční a víc dělá? Jsem naivní, ale mám plán.

19.4.2020 v 18:40 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 453 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luboš Chott

Chodím městem a dívám se za vrata aneb Válející se kameny místo pokut

Když jsem v ulicích Kladna poprvé uviděl velké kameny válející se vedle trávníků a záhonů, napadla mě asociace s legendárními Rolling Stones a v duchu jsem si začal pobrukovat, kdysi kontroverzní, I Can't Get No Satisfaction...

2.8.2021 v 5:09 | Karma článku: 4.37 | Přečteno: 95 | Diskuse

Karel Trčálek

Cykloterorismus Petra Hanniga

Je to zvláštní, ale je to tak. Cyklisté na kolech bez blatníků a zvonku nám terorizují pana Hanniga sedícího v autě, které váží skoro dvě tuny a které se kolem nich prožene stokilometrovou rychlostí...

1.8.2021 v 18:18 | Karma článku: 15.37 | Přečteno: 535 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Slovo bestie

Připomínám tu ženu v souvislosti s dvacátým výročím hrůzného sebevražedného útoku na pizzerii amerického řetězce Sbarro, k němuž došlo v izraelském hlavním městě Jeruzalémě 9. srpna 2001.

1.8.2021 v 16:05 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 252 | Diskuse

David Evan

Japonská neděle aneb jak Češi vyloupili domácím Japoncům LOH v Tokiu

Japonská výprava patří na probíhajících Letních olympijských hrách v Tokiu k těm nejúspěšnějším. Přesto se několika českým reprezentantům podařilo domácí závodníky o nějaké ty cenné kovy obrat.

1.8.2021 v 14:54 | Karma článku: 20.44 | Přečteno: 3290 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jde soudcům vždy o spravedlnost?

Ve svém textu nechci nic a nikoho kritizovat ani odsuzovat, chci se prostě zamyslet nad naší společností v době covidové.

1.8.2021 v 13:53 | Karma článku: 23.59 | Přečteno: 503 | Diskuse
Počet článků 84 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2383

Profesí marketér, věčně student, hrdý Evropan... V současnosti se snažím držet kurz jako „kormidelník“ v marketingové flotile e.vox. Cokoli jsem dělal, to jsem byl rád: Pracoval jsem například za pultem jako prodavač, den co den počítal hodnotu portfolia investičních fondů či jako ekonomický novinář. Na iDnes jsem se přestěhoval z blogosféry Respektu. Miluju Londýn, Star Trek a earl grey. Najdete mě i na twitteru: @jackal007.

Najdete na iDNES.cz